Vyhledávání

Historie

Úvodní strana / Sechov / Historie

Historie Sechova

První zmínka je z roku 1382. Je uváděna pod názvem "in Sechowie". Další zpráva je z roku 1391 a z roku 1415, kdy jsou uváděny platy ze Sechova a Veliké pro kostel sv. Petra a Pavla v Ledči.

Ve vsi byl dvůr, ve kterém hospodařili svobodníci (svobodní rolníci). V roce 1452 se uvádí, že Jindřich Náz z Chřenovic prodal dvůr v Sechově Mackovi ze Sechova. Ostatní majetek pak prodal v roce 1474 ledečským pánům. Dvůr zdědil synovec Macka Martin ze Sechova. Uvádí se o tom zápis v deskách zemských, že v roce 1543 v sobotu před svatou Máří Magdalénou vložil do nich Martin ze Sechova, že vlastní zde dvůr Kmecí. Ale již v roce 1545 při obnově desek zemských vložila majitelka ledečského panství Markéta Ledečská z Říčan záznam o svém majetku. Mezi jinými uvádí i ves Sechov. Od té doby byla ves spojena s dějinami Ledče nad Sázavou.

Po roce 1850 se spojily Bohumilice a Sechov pod obecní úřad v Bohumilicích. V Ledči vzikl v té době okresní úřad, kam obec patřila. Velká chudoba v této části Posázaví donutila několik občanů Sechova v roce 1880 vystěhovat se do Ameriky. Jejich potomci tam žijí dosud. Sechov se opět osamostatnil v roce 1923, kdy zde opět vznikl obecní úřad. Obec žila převážně ze zemědělství. Její pozemky sahaly až k řece Sázavě.

Zde byla příhodná místa pro letní tábory, které se začaly objevovat ve třicátých letech. část pozemku si pronajal zámožný student Novotný z Kolína. Postavil tu dřevěné chatky, a tak zde se roku 1935 konal první dívčí tábor Sunny River. Roku 1938 si tábor pronajala Středoškolská sociální péče na ministerstvu školství. Díky tomu se mohl tábor opět uskutečnit. Dostal jméno podle nedaleké zříceniny - Podhradí. V roce 1939 ministerstvo chatky koupilo. Provoz běžel i za německé okupace. Pobývali tu středoškolští studenti z postižených rodin. Roku 1947 zde bylo vybudováno nové rekreační středisko. V roce 1949 přešel tábor do správy Komise pro zotavovací pobyt mládeže.

Po druhé světové válce zde bylo také vybudováno Jednotné zemědělské družstvo. To se v roce 1961 sloučilo s Kožlím a Bohumilicemi. V roce 1964 došlo ke sloučení těchto tří obcí pod obecní úřad v Kožlí.

PLEVA, František. Toulky vrchovinou. 1. vyd. Ledeč nad Sázavou : [s.n.], c1999. ISBN 80-238-4258-7. Sechov, s. 239-241.

 

Historie sechovské školy

Historie sechovské školy spadá do první poloviny 20. století. Výuka zde začala 1. října 1912. Obecná škola se nacházela tehdy v domě Miřáckých na návsi.

 

Byla zde tzv. jednotřídka, kde se vyučovalo v jedné místnosti. Do začínající školy chodilo 19 dětí, nejenom ze Sechova a okolních vesnic, jako jsou Bohumilice nebo Přemilovsko, ale i ze vzdálenějších, například Kožlí, Hulice, Hradec nebo Habrek. V sechovské škole na děti čekalo pět ročníků povinné školní docházky.

Od roku 1912 do roku 1917 byl ve škole jako třídní učitel Slavomír Spurný, ostatní učitelé se jmenovali, Eduard Franc, Milada Kostková a Jan Pořický. Ve škole se vyučovaly tyto předměty: náboženství, český jazyk, psaní, matematika, přírodopis, zeměpis, dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a tělocvik.

Od roku 1918 do roku 1920 působil jako třídní učitel František Končel, který byl i zároveň správcem školy. Přibližně v roce 1926 se škola přemístila do bývalé kovárny pana Hotovce. Tato kovárna se nachází asi 50 metrů od rybníka pod návsí. V roce 1926 byl vedený jako správce a zároveň i třídní učitel pan Josef Škvor.

Od roku 1928 do roku 1930 byl správcem a třídním učitelem pan Jaroslav Tůma. Do obecné školy také občas zavítal i okresní inspektor Knol František, který zde byl přesně 7. října 1931. Tehdy už byl třídním učitelem Antonín Tvrdík. V roce 1933 se škola opět stěhovala o kousek dál, do domu Lebedů.

Konec školy se datuje do čtyřicátých let.